Mistr a žák kytary aneb Tommy Emmanuel a Joe Robinson se chystají na miniturné v Česku

Je několik věcí, které spojují dva brilantní kytaristy Tommyho Emmanuela a o dvě generace mladšího Joe Robinsona. Kromě nástroje jsou to Austrálie a Amerika, internet, legendární hudebník Chet Atkins a živelná práce s publikem. A rovněž společný koncert, který coby „finale grande“ festivalu Kytara napříč žánry proběhne 19. listopadu v pražském KC Vltavská. „Jde o velmi atraktivní spojení generací i způsobů hry na kytaru. V podstatě se českým posluchačům představí Mistr a žák, jenž však svůj vzor velmi rychle dohání. Kdo navštívil některý z předchozích Emmanuelových koncertů, ví, že vedle bravurní hry se dočká i vydatné porce humoru. Robinson má šoumenství v krvi od malička,“ dodává Stanislav Barek, spolupořadatel festivalu Kytara napříč žánry.

Oba výjimeční kytaristé, přičemž Tommy Emmanuel se i díky početné skupině tuzemských příznivců vrací do Česka poměrně často, završí letošní 13. ročník festivalu KYTARA NAPŘÍČ ŽÁNRY. Robinson se českému publiku představí i na čtyřech dalších samostatných koncertech - 18. listopadu v Jihlavě, 20. listopadu na zámku v Pardubicích, 21. listopadu v Plzni a 22. listopadu v Luhačovicích. Vítěz Australské obdoby populární talentové soutěže se představí v triu společně s basistou Bernardem Harrisem a bubeníkem Marcusem Hillem.

Zatímco australský kytarový mág Tommy Emmanuel se s internetem naučil pracovat teprve nedávno, mladý talent Joe Robinson vděčí YouTube za své kytarové vzdělání. A rovněž raketovou popularitu, k níž přispělo i vítězství v soutěži Austrálie má talent. Na počátku více než pět dekád trvající kariéry Tommyho Emmanuela stála píseň Windy and Warm v podání legendárního Cheta Atkinse. Bylo mu tehdy pět. Joe Robinson byl jen o rok starší, když se pod Atkinsovým (a v té době už i Emmanuelovým) vlivem rozhodl pro dráhu kytaristy. Měl prý ale příliš krátké prsty a bylo mu doporučeno zkusit spíše piano. O čtyři roky později se ale konečně dostal ke kytaře a rozjel to ve velkém stylu. Za rok už mu prý jeho učitel neměl co předat a Joe se proto dál učil na vlastní pěst, podle internetu.

Oba jsou rodáci z Austrálie, oba v současné době žijí v Americe ve státě Nashville. Jejich životní cesty, ač velmi rozdílné, nesou mnoho společných rysů. Hudbě se začali s vášní věnovat už v dětství. Vítězství v prestižních soutěžích, které jim přineslo v raném věku popularitu, u obou následovalo až po bohaté koncertní kariéře a tvrdé dřině.

Otec postavil z malého Tommyho Emmanuela i jeho bratra Phila rodinnou kapelu a v útlém věku společně projížděli od štace ke štaci napříč Austrálií. Často neměli co jíst a trpěli chudobou. Emmanuel vzpomíná, že se na ně dospělí i přes vysokou úroveň jejich produkce koukali často pouze jako na pouťovou atrakci. Poměrně těžké dětství prý u něj jednoznačně předznamenalo pozdější příklon k charitě a zájem o osudy druhých. Kočovnou část života ukončila smrt otce, po níž se Tommy usadil v Sydney. Teprve později byl objeven díky vítězství v několika hudebních soutěžích. Po krátkých epizodách s kapelami Goldbrush a Dragon se konečně vydal na sólovou kariéru, která mu zajistila popularitu na celém světě.

Dětství Joea Robinsona se odehrávalo v naprosto jiném sociálním kontextu, nicméně i jeho nezměrný talent předurčil k intenzivnímu koncertování a tvrdé dřině na kultivování svého hudebního projevu. Plody začal sklízet od roku 2007, kdy vydal debutové album Birdseed, které ho vneslo do zorného úhlu Tommyho Emmanuela. Zatímco pro Emmanuela byla klíčovou písní začátku kariéry Windy and Warm, pro Robinsona by mohla podobnou zlomovou skladbou být právě Emmanuelova Classical Gas, se kterou v roce 2008 vyhrál druhé kolo televizní soutěže Austrálie má talent. Následoval jeho přesun do Nashvillu, kde minulý rok vydal album Time Jumpin‘, které produkoval cenou Grammy ověnčený Frank Rodgers. Na svých stránkách nedávno publikoval vzkaz fanouškům, v němž píše: „Můžu upřímně říct, že jsem se za posledních šest měsíců v Nashvillu naučil o hudbě víc, než kdykoliv předtím. Jsem velmi nadšený z toho, co se bude dál dít.“

Před třemi lety se objevily Emmanuelovy potíže se srdcem. Kytarový mág byl nucen zvolnit své zběsilé koncertní tempo, což pro něj rozhodně nebylo lehké. Muž, který na otázky, co rád dělá ve svém volném čase, rutinně odpovídá, že brnká na kytaru, si jistě nedovedl ani představit, že by se koncertování musel vzdát. Nejdelší čas, po který neměl od svých pěti let kytaru v ruce, byl měsíc. Stalo se to v jeho šestnácti letech, když si našel brigádu na benzínové pumpě. Po měsíci ale městem projížděla kapela, on s ní večer vystoupil na jejím koncertu a druhý den se s ní rovnou vydal na cesty. V roce 2007 se jeho zdravotní stav naštěstí zlepšil a po zotavení se opět vydal koncertovat po celém světě. Ale už ne v tak zběsilém tempu, čítajícím přes 300 koncertů ročně!

Robinson, přezdívaný Smokin‘ Joe, v mládí naštěstí podobné problémy řešit nemusí a může si svůj úspěch vychutnávat plnými doušky. Na společném koncertu 19. listopadu se ukáže, co je cennější - zda mladický elán, nebo desítky let zkušeností a praxe. Emmanuel je mimo jiné známý tím, že nikdy, pokud to není nutné (například kvůli vystoupení s orchestrem), nepoužívá setlist. Písně vybírá podle své aktuální nálady i atmosféry v sále. Jestli je tak zdatným improvizátorem i jeho mladý obdivovatel a následovník Joe, se brzy ukáže. Každopádně Emmanuelův bratr Phil o Joeovi prohlásil: „Joe bude brzy bezpochyby nejlepším australským kytaristou. Pravděpodobně až mu bude dvacet jedna let.“ Zapomněl Phil na svého bratra? Bylo to jen bratrské pošťouchnutí? Nebo zkrátka předpovídá Joeovi opravdu hvězdnou budoucnost?

Umění obou kytaristů ocenil v poslední době i věhlasný Guitar Player Magazine. Emmanuel se od jeho čtenářů dočkal v roce 2008 a 2010 ocenění Nejlepší akustický kytarista planety. Robinson si na podobné uznání ještě musí počkat a zatím se spokojit s titulem Nejlepší nový talent z letošního roku.

„Wow, jak mě sem tahle malá dřevěná škatule s několika dráty dostala,“ ptá se prý Emmanuel často sám sebe po úspěšných vystoupeních v různých koutech světa. Nejen malá dřevěná krabice, ale i obrovský talent a píle, z nichž plyne jeho obliba, dostane Emmanuela brzy zpět do České republiky. A přiveze s sebou svého učně.