Drama s prvky frašky Rodina je základ státu režiséra Roberta Sedláčka vstupuje do kin 13. října

V hlavních rolích se můžeme těšit na herce známé ze Sedláčkových předchozích filmů, Igora Chmelu a Evu Vrbkovou, kteří ve filmu ztvárnili manželskou dvojici – ústřední nositele děje. Film láká na kvalitní obsazení i ve vedlejších a epizodních rolích, v nichž se představí například Simona Babčáková, Marek Taclík, Jan Budař, Martin Finger nebo Jiří Vyorálek. Autorkou hudby a textu úvodní písně nazvané Smiluje a spoluautorkou filmové hudby je Lenka Dusilová. Nevšední role připadla akusticky obdařené skulptuře Krištofa Kintery, která se objevuje v jedné ze scén a byla vytvořena speciálně pro tento snímek.

„Při tvorbě scénáře jsem se nechal inspirovat především obecným klimatem ve společnosti. Ona to měla být původně komedie o rodinném výletu, ale realita okolo mě, na kterou jsem stabilně hodně citlivý, mě převálcovala. Prosáklo mi tam klima, ve kterém žijeme, a místo gagů a komických situací, které jsem pro svou filmovou rodinu vymýšlel, jsem se začal ptát: kde vlastně moji hlavní hrdinové pracují, pro koho a co dělají, jak se chovají v práci a jak doma… Prostě jsem je začal sociálně ukotvovat a v tu chvíli se rodinná komedie začala pomalu měnit v drama s prvky frašky. Taková kronika dneška v dramatickém podání,“ popisuje hlavní myšlenku svého nového snímku scenárista a režisér Robert Sedláček.

Film byl realizován s rozpočtem 16 milionu korun za významného přispění Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. Pražská premiéra proběhne 11. října, druhé slavností uvedení je naplánováno na 14. října do zlínského kina Golden Apple. Více informací a trailer je možné zhlédnout na www.rodinajezkladstatu.cz nebo na http://www.facebook.com/#!/pages/Rodina-je-z%C3%A1klad-st%C3%A1tu/221144741261438.

Příběh inspirovaný skutečností vykresluje zprvu bezstarostný rodinný život, který se postupně dostává do krize. Libor (Igor Chmela), bývalý učitel dějepisu, dosáhl vysokého manažerského postu ve významném finančním ústavu a řadu let si spokojeně žije společně se svou rodinou v luxusní vile na okraji Prahy. “Dolce vita“ ale netrvá věčně a na povrch začnou vyplouvat machinace s penězi klientů týkající se celého vedení banky. Libor se následně ocitá pod dohledem policejních vyšetřovatelů, kteří mu začnou tvrdě šlapat na paty. Snaží se uniknout před hrozícím vězením a oddálit osvětlení celé situace své nic netušící manželce (Eva Vrbková). Rozhodne se tak pro netradiční útěk, kdy pod záminkou společné dovolené odveze celou rodinu na Moravu.
Úprk před spravedlností se stane cestou plnou hledání ztracených vztahů nejen mezi „uprchlíky“, ale také s jejich spolužáky z vysoké školy (Jiří Vyorálek, Simona Babčáková), které náhodou potkávají a kteří žijí své „obyčejné“ životy v okresním městě. Po krátké době ale policie odhaluje další souvislosti včetně místa, kde se rodina nachází, což odstartuje skutečné rodinné drama a stále se zrychlující cestu – útěku před spravedlností i pod povrch vztahů v rodině.
Původně dokumentarista, scenárista a režisér Robert Sedláček vstoupil do širšího povědomí filmových diváků ceněnými snímky jako Pravidla lži (2006), Muži v říji (2009) nebo metaforickou satirou o českých rekordmanech Největší z Čechů (2010). Rodina je základ státu vypráví o vlastnosti, kterou v sobě všichni nosíme – přirozené tendenci hromadit majetek a stále snadněji přistupovat na kompromisy. Vůbec poprvé se v českém hraném filmu objevuje fenomén „tunelování bank“, který je jedním z ukazatelů ekonomické i morální situace ve společnosti: „Je hrozné, že jsme si zvykli na to, že zpronevěra veřejných peněz je vlastně normální. Že krádež a korupce jsou přirozenou součástí podnikání a moci. Ale mě tohle obecné zas tolik nezajímá, ve filmech se zaměřuju konkrétně na to, jak si člověk, který takhle nemorálně jedná, sám sebe omlouvá, jakou formou druhé přesvědčuje, že takové jeho chování je přijatelné a v pořádku. A jak mu to ti druzí přijímají,“ vysvětluje Robert Sedláček.

Filmoví diváci se mohou těšit na promyšlenou dějovou linii s gradujícím dramatickým nábojem, přičemž žánrově se Sedláček do jisté míry vrací ke svému hranému debutu, psychologickým Pravidlům lži: „Na filmech mě nejvíc zajímá jemná psychologie. Natáčím filmy pro vnímavé pozorovatele, nejdu cestou, že ukazuju prvoplánově, o co jde a jak věci jsou. Snažím se, aby moje filmy byly pro diváky jako reálná návštěva v novém prostředí, jako by přišli k někomu na návštěvu a během oběda s hostiteli mohou sami poznat, kde se tu skrývá velký problém, silný osud nebo překvapivé dobro. Z řeči, z kulis, z nedorazů v jinak plynoucí komunikaci, z mimiky, z celkové atmosféry. Jako v životě; někdo vidí, jiný ne.“

Dějovou linii příběhu doplňuje situace v rodinných vztazích, které jsou podrobeny těžké zkoušce. Film se natáčel v průběhu května a června minulého roku na různých místech v okolí Prahy, především v Pyšelích a Černošicích, a na jihu Moravy – například okolo řeky Moravy na Hodonínsku – na stejném místě, kde Karel Zeman natáčel Cestu do pravěku – a také v podhůří Beskyd a na Zlínsku. Značná část děje road-movie se na Moravě neodehrávala náhodou: právě ke zdejšímu prostředí váže režiséra osobní vztah.

Hrají
Igor Chmela, Eva Vrbková, Martin Finger, Monika A. Fingerová, Albert Mikšík, Kristýna Tomíčková, Simona Babčáková, Jiří Vyorálek, Marek Taclík, Jan Budař a další

Tvůrci
Námět, scénář, režie: Robert Sedláček
Producent: Radim Procházka
Výkonný producent: Mikuláš Novotný
Kamera: Petr Koblovský
Střih, asistent režie: Matouš Outrata
Zvuk: Radim Hladík jr.
Hudba: Lenka Dusilová, Beata Hlavenková, Michal Rataj
a další

Distribuce v ČR
Bontonfilm

Koproducenti: Česká televize, Avion Film, BlueTools
Za podpory: Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie
Partner: Město Zlín
Mediální partneři: ČRo 1 Radiožurnál, Hospodářské noviny, Ekonom, Radio 1, Literární noviny, Cinema, Žena.cz, Filmserver.cz