DAS FILMFEST představí v sekci IFFI FOKUS TIROL Tyrolsko, jak je neznáme

Nepřikrášlený a realistický pohled na život v malebných a turisticky oblíbených Tyrolských Alpách přináší pět snímků uváděných na festivalu DAS FILMFEST v sekci IFFI FOKUS TIROL. Čtyři celovečerní a jeden krátkometrážní snímek spojují hranice rakouského horského regionu, osudy jeho obyvatel i původ některých tvůrců. Pět zcela rozdílných děl a pět odlišných úhlů pohledu skládá dohromady mozaiku představující Tyrolsko, jak ho oko českého turisty nepozná.

Dramaturgii sekce uspořádal pro DAS FILMFEST ředitel mezinárodního filmového festivalu Innsbruck 2010 a tyrolský rodák Helmut Groschup. Festival německy mluvících filmů Das Filmfest budou od 6. do 10. října hostit pražská kina Lucerna a Evald. Poté se přehlídka tradičně přesune na pět dní do kina Art v Brně. Aktuální a kompletní informace naleznete na www.dasfilmfest.cz.

První hraný film rakouského dramatika Klause Händla je situován do malé obce v Jižním Tyrolsku. Snímek Březen představuje tísnivou každodennost života následujícího po tragické události, která zasáhla tamní obyvatele. Sebevražda tří mladých studentů, jejíž motiv si nikdo nedokáže vysvětlit, zanechá na místních lidech stín, který provází jejich jinak obyčejně plynoucí životy. Jazykový minimalismus tyrolského nářečí a prosté filmové prostředky vytvářejí působivý obraz života pozůstalých. Snímek z roku 2008 byl oceněn Stříbrným Leopardem na filmovém festivalu v Locarnu a zvláštní cenou poroty na přehlídce v Sarajevu. Byl oceněn i na MFF v Bolzanu a vyznamenán Bernskou filmovou cenou.

Uznávaný korutanský spisovatel Josef Winkler hodnotí snímek: „Již dlouho jsem neviděl rakouský film, který jednoduchými prostředky, úplně obyčejně, ale přitom nanejvýš naléhavě ukazuje skličujícím a znepokojivým způsobem lidi na venkově v jejich citové chudobě a neschopnosti slova. Ztroskotance, kteří ostatní - především mladé lidi - drtí a ničí, lidi, kteří se nechají hnát všedností. Je jim šedesát, sedmdesát let a přesto z nich člověk cítí, že nemají ani ponětí o životě, ve kterém snad ani nemají žádnou touhu a o kterém zcela přirozeně nemohou mít ani ponětí, Lidi, kteří nikdy žádný jazyk neztratili, neboť ho nikdy ve svém skoupém, katolickém, vesnickém světě, v němž každý žije jen sám pro sebe, neměli.“

O životě na doraz a strastech mladé matky - samoživitelky, která kromě práce v tyrolském zimním středisku žádá od života i maximální zábavu, je film Na plnej plyn režisérky Sabine Deflingerové. Když její malou dcerku hlídá starší sestra, vrhá se po práci na taneční parket hlučných vesnických diskoték a užívá si tance i hojnosti alkoholu. Skvělý pocit nevázanosti a svobody ztratí, když si uvědomí, že svůj život už nemá plně pod kontrolou. Celovečerní film Na plnej plyn natočila režisérka v roce 2001. Zúročila v něm zkušenosti ze svých předchozích dokumentárních snímků a v roce 2002 obdržela na Max-Ophüls-Festivalu cenu poroty za režii. 
Kamarádi Jan (Daniel Brühl) a Peter (Stipe Erceg) se rozhodli radikálním a osobitým způsobem protestovat proti sociálním nerovnostem a nespravedlivému rozdělení bohatství ve světě. Občanská výchova, snímek režiséra Hanse Weingartnera z roku 2004 uvedený i v české distribuci, vypráví o jejich nočních vloupačkách do opulentních vil dle jejich názoru příliš bohatých lidí. V domech vytvářejí kreativní chaos. Stavějí věže z nábytku, umisťují porcelánové figurky do toalety, stereo nechají v ledničce a také píší iritující vzkazy typu „Tučná léta jsou pryč“ či „Máte příliš mnoho peněz“. V momentě, kdy se Peterova přítelkyně Julie, ztvárněná Julií Jentsch, zamiluje do Jana, začnou se kupit potíže. Při vloupání jsou přistiženi jedním z majitelů (Burghart Klaußner). Nečekanou situaci řeší jeho únosem do horské chaty v Tyrolsku. Po uvedení na filmovém festivalu v Cannes diváci snímek ocenili dlouho nekončícím nadšeným aplausem vestoje. Představitel Jana Daniel Brühl je známý z filmů Good Bye Lenin či Hanebných panchartů Quentina Tarantina.

Na scénáři a režii ojedinělé ukázky politické satiry raných sedmdesátých let nazvané Zánik alpské země se spolupodíleli dva velcí tyrolští umělci - filmový tvůrce Christian Berger, který byl jako kameraman filmu Bílá stuha nominován v roce 2010 na Oscara, a hudební skladatel Werner Pirchner. Snímek z roku 1974 je inspirovaný biblickým příběhem a odehrává se v něm stvoření světa i samotného Tyrolska zvaného „alpská země“. Přímo od Boha dostává Pirchner úkol, aby zachoval alpskou zemi čistou. Použitá prvoplánová klišé klasického „heimatfilmu“ se zde stávají jen bezobsažnými obrazy k  hudbě Wernera Pirchnera. Zánik alpské země si vychutnají také milovníci humoru ve stylu britské komediální skupiny Monthy Python.

Zároveň s filmem Zánik alpské země bude promítán krátký film z roku 2008 New Kaisertal City. O scénář a režii této ironické parodie utopických společenských modelů se postarala Melanie Hollaus. Údolí Kaisertal do roku 2008 nespojovala se světem silnice. 30 místních obyvatel se odtud mohlo dostat pouze po 300 dřevěných schodech. Poté, co na jaře roku 2008 propojil Kaisertal s okolním světem tunel, vzkvetla myšlenka společenské a kulturní otevřenosti. Na pomezí dokumentu a fikce se pohybuje snímek, který mapuje společný pokus rodáků i přistěhovalců o vytvoření radikálního společensko-politického a nadnáboženského životního modelu – New Kaisertal City.